ODPOUŠTĚNÍ
Zítra ráno při holení
odpustím si trochu krve,
taky kousek černé desky
a něco plynu ze sporáku,
co dělá z vody chladné vodu horkou
a z té horké kafe, nebo čaj.
Zítra ráno po holení,
odpustím si noviny a snídani
a poté si odpustím všechny své hříchy,
stejně jako Bůh je odpouští svým viníkům
a jistě i mně,
až na věky všech věků,
amen.
Pak si nechám ve sprše
utéct spoustu vody dolu kanálem
a spoustu času
a všechny díly všech nových seriálů
a celý, celičký život až k samotnému konci
To vše až zítra,
ale teď, dokud žiletky spí v plastových krabičkách
a všechny hlasy desek v malých černých drážkách,
plyn ve žlutých trubkách
a voda za kohoutky baterií,
teď ještě budu snít.
Nejen o tobě,
nejen o mně,
nejen o tom zítřku,
co možná nebude.
ODPÚŠŤANIE
Zajtra ráno pri holení,
odpustím si trochu krvi,
z tých tenučkých vlásočníc,
čo vedú až do srdca
a tiež pár nôt z čiernej platne
a trochu plynu zo sporáku,
čo studenú vodu mení na kávu,
alebo na čaj, podľa potreby.
Zajtra ráno po holení,
odpustím si noviny,
aj internet
a možno aj raňajky
a potom si odpustím všetky svoje hriechy,
rovnako ako ich Boh vraj odpúšťa svojim vinníkom
a možno aj mne,
až na veky vekov,
amen.
Potom nechám v sprche
odtiecť fúru vody dolu kanálom
a fúru času dolu vodou
a s ním všetky diely všetkých seriálov
a všetky ranné autobusy
a celý život
až do konca koncov.
Ale to všetko až zajtra.
Dnes,
kým žiletky spia
vo svojich umelohmotných krabičkách
a všetky hlasy platní, v malých čiernych drážkach,
plyn v žltých štvrť cólových rúrach
a voda za kohútikmi pochrómovaných batérií,
dnes budem ešte trochu snívať.
Nielen o tebe,
nielen o mne,
nielen o tom zajtrajšku,
čo ešte nikdy nebol
a možno nikdy nebude.