BEZVĚTŘÍ
Všude ve mně bezvětří
a plachty visí dolu hlavou,
kousíček před cílem,
daleko od přístavů.
Století bez dechu,
centimetr od úplného štěstí,
houpu se na místě,
ponořen v nehybnosti,
pořád sním o zítřku,
jsa zaklet do věčnosti.
Možná mne někam nesou
tajemné mořské proudy,
no já to nepoznám,
jen čas je vidět plynout
a peru se s ním sám,
břeh někde v nedohlednu,
jen nebe dokořán.
Má holubice někde bloudí
a v podpalubí hynou
párečky božích tvorů,
spasené před potopou,
plujíc k novým světům
s vodou, mlékem a strdím,
žíznící po budoucnu,
prahnou po věčném bytí,
ač s hlavou plnou snů,
bez kapky vody k pití.
BEZVETRIE
Je bezvetrie
a plachty visia dolu hlavou,
len kúsok od cieľa,
ďaleko od prístavov.
Storočia bez dychu,
len centimeter od skutočného šťastia,
kymácam sa v priesvitnom oceáne,
hnaný šírou nehybnosťou
a stále snívajúci,
zakliaty do večnosti.
Nevidím tiché prúdy,
čo možno niekam plynú,
len čas je stále v behu,
slová ma nezachránia,
a ďaleko je k brehu.
Holubica zablúdila
a v podpalubí hynú,
všetky tie páry božích tvorov,
spasené pred potopou,
túžiac po novom svete,
po zemi zasľúbenej,
plnej mlieka a medu,
alebo aspoň po dúšku vody.