O DEŠTI, NEBI, PEKLE A KANÁLECH
V dešti k nám chodívá na návštěvu nebe.
Dlouho se nezdrží,
hned zmizí v kanálech a jiných norách,
ale ještě předtím všechno hezky umyje,
sklouzne po našich plechových střechách,
olízne všechna v létě ztracená lízátka
a špičky bot, co pokaždé tak trochu přesahují okraje deštníků.
Svou morseovou řečí se zeptá všech mokrých duší na to,
co má vzít sebou do pekel.
A něco odnese jen tak – bez otázek
Ti co nerozumějí té řeči, mívají pocit, že by se měli vyzpovídat
a náhodným svědkům pak s lehkou ležérností vysvětlují,
že v chrámu se byli jen ukrýt před deštěm,
protože si ráno zapomněli vzít pršiplášť.
My ostatní jednoduše oschneme.
Dopršelo.
Z nebe spadlo vše, co ho tížilo.
Kapky, chmury, smutky, vzpomínky
a zmizely v kanálech.
Vyšlo slunce.
Vždy nakonec vyjde.
O DAŽDI, PEKLE, NEBI A KANÁLOCH
V daždi k nám chodieva na návštevu nebo.
Nezdrží sa,
zmizne v kanáloch a iných norách,
ale ešte predtým všetko pekne poumýva,
skĺzne sa po našich plechových strechách,
oblíže zahodené lízatká
a špičky topánok čo vždy vyčnievajú spod dáždnika.
Tichou morzeovkou sa spýta všetkých mokrých duší,
čo má zobrať so sebou do pekla
a niečo odnesie len tak- bez otázok.
Tí čo si to nevšimli musia rýchlo skočiť na spoveď
a náhodným svedkom potom dlho vysvetľujú,
že v kostole sa boli len schovať pred dažďom.
My ostatní
jednoducho uschneme.
Dopršalo- už je asi leto.
Z neba už spadli všetky kvapky
a trosky prastarých smútkov
prepláchli kanále.
Vyšlo slnko.
Vždy nakoniec vyjde.