MÍSTO JEDNOHO EPITAFU
Já vím,
Za touto řekou už není břeh.
Já vím,
mrtvé stromy se k nám vracejí v nohách židlí,
v dřevácích,
v lodních stěžních,
v sirkách;
mrtvé myšlenky
ve snech a v tichu;
a mrtvé lásky
už nikdy.
Já vím,
že kdybys dnes byla,
sedla by sis do kavárny na rohu ulice
a přes ucho šálku s černou kávou,
bys sledovala tramvaje,
jak zahýbají,
jedna vlevo,
druhá vpravo,
a křižovatku nechávají za sebou,
všem těm, co už vystoupili,
všem těm co už se nevezou,
ať si semafory blikají,
ať auta troubí a skřípou brzdami.
Já vím, že kdybys dnes byla,
líbily by se ti barvy letošního léta!
Ladily by k barvám tvého klobouku
a zmatení motýli by na něj usedali
a vystavovali tam svá křídla
s modrýma očima.
A kdybys dnes byla,
zpívala by sis ráno v koupelně,
aby se probudilo orosené zrcadlo
a aby voda ze sprchy
veseleji odtékala
a pamatovala si tvou píseň
až tam daleko,
až do moře.
Já vím,
za touto řekou už není žádný břeh.
I naše věčné pravdy a nekonečné lásky
pořád někam odtékají…
A my?
Zůstáváme?
Nebo snad něco z nás odtéká s nimi?
Až tam daleko?
Až do moře?
NAMIESTO JEDNEHO EPITAFU
Ja viem,
Za touto riekou už nie je breh.
Mŕtve stromy sa k nám vracajú v nohách stoličiek,
v drevákoch
a v zápalkách,
mŕtve myšlienky
v snoch a v tichu
a mŕtvi milovaní
už nikdy.
Ja viem, že keby si dnes bola,
sadla by si si do kaviarničky na rohu ulice
a spoza šálky kávy by si pozerala na električky,
ako zahýbajú,
jedna doľava,
jedna doprava
a križovatku nechávajú za sebou,
všetkým tým čo už vystúpili,
tým, čo už sa nevezú,
nech si semafory blikajú,
nech autá trúbia a škrípu brzdami.
Viem, že keby si dnes bola,
páčili by sa ti farby tohto leta.
Ladil by ti s nimi vzdušný klobúk
a zmätené motýle by naň usadali
a vystavovali tam svoje krídla s modrými očami
A keby si dnes bola,
spievala by si si ráno v kúpeľni,
aby sa prebudilo zrkadlo
a voda zo sprchy veselšie odtekala
a pamätala si tú tvoju pieseň
až ďaleko,
až do mora.
Ja viem,
za touto riekou už nie je breh.
Aj naše večné pravdy a nekonečné lásky
stále niekam odtekajú...
A my?
Zostávame?
Alebo z nás niečo stále tečie s nimi?
Až ďaleko?
Až do mora?