Z HLASOVÉ SCHRÁNKY II.
Byla bys mou lampou, co mne vede v tmách
a já bych tě nechal prosvěcovat svět
i když se rozední
i za těch nejasnějších dnů
všem stínům navzdory
Byla bys mým zvonem, co volá k modlitbám
a já bych tě nechal bez přestání zvonit
ve čtvrt, v půl i v celou
přes všechna mlčení
všem tichům navzdory
Byla bys mou vůní, co mne opíjí
a já bych tě nechal rozplývat se vzduchem
promíchanou s vánky
navzdor všem Chanelům
ať růže závidí!
Byla bys mi vším
kdybys jenom mohla
kdybys jenom chtěla
kdybys jenom směla
kdybys věděla
Buď tedy mou solí co chutná po slzách
do mého potu se vpíjej
když se brzo ráno ze snu probouzím
navzdory všem stínům
navzdory modlitbám
navzdory všemu o čem k ránu sním
Z HLASOVEJ SCHRÁNKY II.
Mohla by si byť aj lampou, čo ma vedie tmou
Nechal by som ťa žiariť do sveta
aj keď sa rozodnie,
celý deň,
tieňom navzdory.
Mohla by si byť aj zvonom, čo volá k modlitbám
Zvonila by si bez prestania
štvrť, pol, trištvrte, celá
cez všetky mlčania
tichu naprotiveň
šepotom natruc
Aj vôňou by si mohla byť
a rozplývať sa vzduchom
miešať sa s vánkami
navzdory Chanelom
nech ruže závidia!
Všetkým by si mi byť mohla
keby si len mohla
keby si len chcela
keby si len smela
keby si vedela
No môžeš byť aj soľou
čo býva v moriach, v slzách, v pote
ktorou si každé ráno
keď lampy hasnú
keď tiene odchádzajú
keď tichá tíchnu
solím môj každodenný chlieb