Z hlasové schránky I.
Jestlipak si na mne vzpomeneš,
až na jaře naprší a uschne?
Až utichnou větry, roztají sněhy, odplují kry,
až housenky se změní v motýly,
až odkvetou jabloně
a sluneční brýle
se vrátí ze záhrobí zpátky na naše nosy?
Jestlipak mi odpovíš,
dříve než zas přijde zima?
Dříve, než košile zas naberou na váze,
dříve, než jim narostou dlouhé rukávy,
dříve, než se jim zas dopne ten poslední knoflík,
co pod kravatou vždy tak trochu škrtí,
ale polohou blízkou krční tepně neomylně cítí,
zda ještě žijeme,
zda ještě máme srdce?
Máme - on to ví!
Z hlasovej schránky I.
Ktovie, či budeš si ma pamätať,
keď skončia jarné dažde?
Keď vetry stíchnu, snehy odídu,
keď sa húsenice zdarne premenia na motýle,
keď jablone odkvitnú
a slnečné okuliare, ktoré sme už odpísali,
sa vrátia z večnosti na naše nosy?
Ktovie či mi niekedy odpovieš?
Skôr než zas príde zima?
Skôr než letné košele priberú na váhe,
skôr než im narastú dlhé rukáve,
skôr než sa im zas dopne ten posledný gombík,
čo pod kravatou vždy tak trochu škrtí,
ale polohou blízkou krčnej tepne neomylne cíti,
či ešte žijeme,
či ešte máme srdce?
Máme - on to vie!