EVIDENCE
Toto je země:
Je zaoblená a plodná a umí se měnit v prach.
pod hladinou moře pokračuje,
prý pořád dokola.
Toto je voda
Je vlhká, ráda se zavírá do kruhů,
Za horkých, parných dnů chodívá odpočívat do nebe.
Umí se z nebe vrátit, když je to potřeba.
Toto je tma:
Černá barva vypadá jinak,
oči v ní nemají na čem spočinout,
ovšem uši, ty si přijdou na své.
Přes den se umí schovat do stínů
a taky do pytlů a sklepů a srdečních komor.
Toto je ticho:
Mlčení není jeho podmínkou,
jsou v něm slyšet hvězdy,
tikání hodin a praskání doutnajících cigaret.
Prý nikdy nespí
a pamatuje si vše, co bylo řečeno.
Toto je samota:
Oči v ní mohou spočinout na čemkoli,
mluvit se v ní smí nahlas,
věty v ní nemají na konci otazníky
a nejsou ani odpověďmi.
Za každým dneškem pokračuje,
prý pořád dokola.
Zavírá se v kruzích,
jako voda a lidské příběhy.
Toto jsem já:
Znám jména věcí oblých, plodných, mokrých,
temných, němých, osamělých,
znám jména věcí věčných
a jméno sebe sama.
Toto je konec této básně:
Je jím proto, že po něm už nic nepřijde.
Zem po něm zůstane zemí,
tma tmou,
ticho tichem,
a já sebou...
samým.
Nebude to zas taková škoda.
EVIDENCIA
Toto je zem:
je oblá a plodná, pod morom pokračuje,
vraj stále dokola.
Toto je voda:
je mokrá, zatvára sa do kruhu,
v horúcich dňoch chodí spávať do neba.
Toto je tma:
čierna farba vyzerá inak,
oči v nej nikde neodstavíš,
uši si prídu na svoje.
Toto je ticho:
mlčanie nie je jeho podmienkou,
počuť v ňom len hviezdy, tikanie budíka
a praskot tlejúcich cigariet.
Toto je samota:
oči v nej môžeš klásť kam chceš,
hovoriť k čomukoľvek,
veta v nej nemá na konci otáznik,
nie je ani odpoveďou,
zatvára sa ako voda,
vraj stále dokola.
Toto som ja:
poznám mená vecí oblých, plodných,
mokrých, temných, nemých, osamelých
a seba.
Toto je koniec tejto básne:
je ním preto, lebo za ním už nič nepríde.
Zem po ňom zostane zemou, voda vodou,
tma tmou, ticho tichom,
a ja sebou...
samým.
Škoda, čo?
Či nie?